Obec
Moravské Knínice

Změna velikosti písma

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvodní stránka > Obec > Historie > Období první republiky

Období první republiky (1918 – 1939)

První světová válka značně vyčerpala možnosti rakousko-uherské monarchie. Vázla zásobování, situace na frontách byla neudržitelná, vojenská síla Německa z Rakouska-Uherska byla u konce, nespokojenost obyvatelsktva rostla. V zahraničí neúnavně pracoval T.G Masaryk a jeho spolupracovníci, v bojích 1. světové války se vyznamenaly legie a sílil i domácí odboj. Habsburská monarchie se rozpadla na národnoství státy. V Praze byla 28. října 1918 vyhlášena samostatná Československá republika.

Také občané Moravských Knínic oslavili vznik ČSR. 8. listopadu 1918 byl uspořádán průvod obcí. Kronikář popsal tuto událost následovně:

Průvod, který byl pro tuto oslavu uspořádán, šel přes vesnici a sestával ze školních dětí, které nesly papírové praporky. První dva hoši nesli obraz presidenta T.G. Masaryka a presidenta Wilsona. Za dětmi šli Sokoli v krojích a vojáci, kteří pozutíkali z front. Měli na čepicích místo kokard červeno-bílé mašličky. Za těmito šli pak občané. V čele průvodu šla domácí hudba. Uprostřed obce se průvod zastavil a pan řídící Antonín Kuta přednesl báseň, vztahující se k osvobození národa, hudba zahrála národní hymnu. Každý tu stál pohnut k slzám. Jedni plakali radostí, že jejich otec se již vrátil z vojny, druzí zase, že jejich zůstal kdesi v cízí zemi, aniž kdo nad jeho hrobem se pozastavil, neřku-li slzu uronil. Zármutek byl však potlačen radostí nad vznikem vlastního státu, vybojovaného právě obětmi, které zůstaly na poli slávy daleko od nás, ale jichž vzpomínati budou celé generace.

Na památku vzniku samostatného státu byla před vchodem do školy zasazena "Lípa svobody".

K uctění všech 25 obětí světové války byl v roce 1921 vybudován pomník.

Za první republiky se občané Moravských Knínic mohli sdružovat do několika politických stran a spolků. Již v prosinci 1918 byly založeny Místní organizace republikánské strany zemědělského a malorotnického lidu (agrarné strany 170) a Československá strana sociálně-demokratická (121). Obě strany měly ve volbách vždy nejvíce hlasů po celou dobu 2. republiky. Následovaly lidová strana (65), živnostenská (29) národní socialisté (17), komunisté (8), národní demokraté (5). Pro srovnání je v závorkách uveden počet hlasů, které obdržely jednotlivé strany ve volbách v roce 1929.

Kromě politických stran působila v obci rovnž řada dalších spolků a orgnizací, např. Družina válečných invalidů, Místní družina katolických zemědělců čekoslovenských (1924), Místní jednota republikánského dorostu (1925), Místní sdružené volné myšlenky (1929). Strany a spolky vyvíjely různorodou činnost, Sociální demokraté kupříkladu zbudovali v r. 1922 na Čebínkách výletiště, které sloužilo k různým shormážděním, cvičením, divadelním představením a zábavám.

Svébytné a nepřehlédnutelné místo v životě obce ovšem zaujímaly Tělocvičná jednota Sokol a sbor dobrovolných hasičů.

Tělocvičná jednota Sokol

V historii této organizace se musíme vrátit do dob císaře Františka Josefa II. 15. srpna 1912  se sešel kroužek mladých nadšenců, kteří se rozhodli založit Tělocvičnou jednotu Sokol. Pozvali si i řečníka a zástupce Sokolů z Kuřimi. Přes odpor členů Národní jednoty byl Sokol založen. Bylo zakoupeno první tělocvičné nářadí - hrazda, kůň, bradla a dvě žíněnky - a hned 12. září se konalo první veřejné vystoupení na Loučkách. Přišla však 1. světová válka, většina sokolů musela narukovat (čtyři sokoli se z války již nevrátili) a činnost organizace byla za války přerušena.

V roce 1918 byla sokolská jednota znovuobnovena, k mužům se navíc připojily i ženy v listopadu 1918 byl založen ženský výbor. Tehdy se cvičilo v létě na dvoře domu č. 15, v zimě v hostinci.

Velká slavnost se odehrála v květnu 1919 při příležitosti předání praporu jednotě. Počet členů Sokola utěšeně rostl, takže jeho činovníci začali pomýšlet na výstabu vlastní sokolovny.

Bylo rozhodnuto, že sokolovna bude stát na Loučkách. Původně se uvažoval o místě v bývalé farské zahradě nebo o společné sokolovně s Kuřimskými. Základní kámen byl položen 6. srpna 1922 a stavba byla dokončena velmi brzy - 10. prosince téhož roku. Obec darovala stavební místo, veškeré dřevo a 32 tisíc Kč. Na stavbě se podílela řada knínických řemeslníků. Výstavbou sokolovny se však jednota dostala do tíživé finanční situace, ale i z té se dokázala dostat díky sbírce a bezúroční půjčce. V roce 1925 měla sokolská jednota 67 mužů a 18 žen.

Kromě sportů však sokolově v této době vyvíjeli i významnou činnost. K 70-tinám prezidenta Masaryka zahráli divadelníci Maryšu bratří Mrštíků, hrálo se i pro děti zvláště o Velikonocích a Vánocích.

V roce 1921 byl založen hudební kroužek, zvaný Křeni. Hráli na sokolském plese, koncertovali na náměstí v Koutě.

Ve 30. letech sloužila sokolovna jako kino. První film zde promítaný byl v r. 1934 Na západní frontě klid podle románu E. M. Remarqua.

Byl opraven interiér, zavedeno ústřední topení, zbudováno nové jeviště a pod jevištěm byla upravena místnost pro výčep.

Sbor dobrovolných hasičů

Řada požárů (v roce 1860 a 1865, kdy hořel Konec) dala podnět k založení Sboru dobrovolných hasičů. U jeho zrodu v roce 1881 stál František Večeřa, syn tehdejšího starosty. Hasiči začínali s nedostatkem informací a s jednoduchým vybavením - ruční stříkačkou. Teprve v roce 1925 koupila obec čtyřkolovou motorovou stříkačku. Kníničtí hasiči se do roku 1945 aktivně zúčastnili likvidace čtyřiceti požárů a jedné povodně.

Činnost sboru se však neomezovala jen na požární případy. Hasiči vykonali mnohé i v kulturní oblasti. Již v roce 1898 zakoupil sbor divadelní jeviště, které sloužilo nejen místním, ale i kuřimským a jinačovickým ochotníkům. V obci se konal župní sjezd (1901) u příležitosti 20 let trvaní sboru. K výročí 50 let hasičů v Moravských Knínicích byl v obci opět župní sjezd (1931). Zůčastnilo se asi 30 sborů. Hrála hudba, konalo se divadelní představení, zasloužilí hasiči obdrželi medaile za dlouholetou službu, odpoledne byla uspořádáno v Koutě požární cvičení.

Na tomto místě se sluší připomenout, že v obci se od nepaměti muzicírovalo. V obecné kronice se píše, že v Mor. Knínicích působila dechová a smyčcová kapela. V létě při průvodech ke slavnostem, při sokolských nebo hasičských cvičeních a při tanečních zábavách hrála hudba dechová. V době plesů titéž muzinkanti vyměnili dechové nástroje za smyčcové a hráli až do "vostatků", kdy se slavnostně pochovávala basa a nastala pak znovu doba pro hudbu dechovou. Kapely doprovázely procesí do rakouského poutního místa Maria-zell. Ve 30. letech byly kapely smyčcové vytlačeny jazzovými. Vedoucím byl Jaroslav Fajt. Knínické kapely hrály nejen doma, ale i v sousedních obcích. Je jen škoda, že v dnešní době nemá knínická hudba žádné pokračovatele.

Ve 20. a 30. letech rostly životní, kulturní, sociální a zdravotní potřeby obyvatel. Při sčítání lidu a domů v r. 1930 bylo zjištěno, že v Knínicích žije 852 obyvatel (391 mužů a 461 žen), domů bylo napočítáno 184. V témže roce v obci fungovalo 5 obchodů a 2 hostince a působili zde tito řemeslníci: kolář, řezník, stolař, krejčí, holič, 2 obuvníci a 2 stavitelé.

Velká většina obyvatel Mor. Knínic se však živila zemědělstvím. V širokém okolí byl známý chov hovězího a vepřového dobytka. Na výstavách v Tišnově, na kterých prezentovali svoje chovatelské výsledky, získávali knínčtí řadu cen. Velkým úspěchem knínických hospodářů skončila Krajská výstava hovězího a vepřového dobytka a zároveň hospodářských strojů a nářadí konaná v roce 1931 u sokolovny v Mor. Knínicích. Kníničtí chovatelé zde získali 27% cen. Další výstavy se zde uskutečnily v letech 1936 a 1940 a opět zde zemědělci z Knínic slavili velké úspěchy.

K zlepšení životních podmínek mělo přispět zavedení elektřiny. V roce 1925 byl zaveden elektrický proud alespoň v části obce. Postupně se o výhodách elektřiny přesvědčili i ti, kteří k této novotě přistupovali s nedůvěrou, takže v roce 1929 byla elektrická energie zavedena do všech částí obce a prodlouženo elektrické osvětlení. Na elektrifikaci se z větší části finančně podílela obec. V roce 1928 byl rovněž zregulován potok Kuřímka.

V roce 1929 obec začla budovat vodovod z Batelova.

Telefon začal fungoval v roce 1930, jako hovorna sloužil obchod se smíšeným zbožím u Oberreiterů.

V meziválečném období byly vybudovány skoro všechny nové cesty v katastru obce. Na jaře 1936 vyasfaltovali Kniničtí Uličku. V roce 1939 byla upravena náves za kostelem, byla spojena Horní a Dolní Branka a byl zasypán rybník u kostela. V roce 1939 byla v katastru obce vyměřena trasa dálnice z Vídně do Vratislavi. Stavba nebyla dokončena, dodnes však zůstaly patrné zemní upravy a most přes Kuřímku.

Obec Moravské Knínice leží na mírném svahu v nadmořské výšce 267,94 m a svou polohou patří do oblasti Brněnská vyvřelina. Moravské Knínice patřily k největším katastrálním obcím v okrese. Výměra katastru bývala 2026 ha. Z toho bylo 635 ha polí, 47 ha luk, 14 ha zahrad, 62 pastvin a 1267 ha lesa. Hranice knínického katastru byly na severu bývalá trať Brno-Tišnov, na západě hájenka v Podhájí, na jihu Kníničky a polovina řeky Svratky (Švarcavy) a na východě Kuřim a Jinačovice. Bohužel byla plocha katastru podstatně změnšena necitlivým administrativním rozhodnutím JmKNV v Brně v roce 1957. Obec tím přišla o více než třetinu katastru.

Ke Knínicím patřívaly i vsi Kocanov a Heinka. Obě jsou uváděny do roku 1609, později byly postupně opuštěny a nakonec rozbořeny.

Původní půdorys byl ve tvaru kříže.

Respektoval jednak přirozený terénní reliéf, jednak komunikační trasy. Cesty obchodníků a řemeslníků směřovaly k Chudčicím, na hrad Veveří, k Čebínu a Tišnovu a na druhou stranu ke Kuřimi a dále k Brnu.

Nejstarší částí obce je Kout a Konec. Dům č.1 je postavem průčelím do vši, protože zde do poloviny 19. století stála brána a vesnice tady končila. Od roku 1775 byla postupně zastavována Horní a Dolní Branka. Zatímco Kout a Konnec obývali sedláci, Dolní i Horní Branka chalupníci. Svébytným a po okolí známým knínickým řemeslem bylo košařství.

Knínicemi protéká potok Kuřímka pramenící pod Babím lomem a vlévající se u Tejkalova mlýna u Veverské Bitýšky do řeky Svratky.

V obci bývalo několik rybníků. Panský rybník sahal od čističky vody pod Kuřimskou horou až k Misionářskému kříži v Koutech. Pod jeho hrází vedla cesta do Kuřimi. Rybník nechal majitel veverského panství Vilém Mundy vysušit v letech 1802-05. Další rybník býval v Mezihoří, jeho hráz tvořil násep zrušené železniční trati Kuřim - Veverská Bitýška.

Dominantou obce je po staletí kostel zasvěcený sv. Markétě (13. července). Byl postaven v roce 1366 a dodnes nese přečetné úpravy a stopy přestavby pozdně gotického a barokního slohu. V presbyterin se dochovaly nástěnnné malby s figurálním a rostlinným ornamentem, které byly restaurovány v roce 1961. Kolem kostela stával hřbitov ohraničený kamennou dvoumetrovou zdí, kde se pohřbívalo až do roku 1859. Kostel prošel několika stavebními změnami. V letech 1558 a 1681 byl vypleněn Švédy a interiér byl úplně zničen. Při následné opravě byly setřeny některé gotické prvky (např. zazděna a změněna gotická okna) a přestavby se nesly v duchu tehdejšího slohu.

V roce 1760 dostal kostel varhany a v roce 1780 byl postaven nový oltář i s oltářním obrazem sv. Markéty od malíře Josefa Šichana z Brna. V roce 1885 byl kostel přístavěn pseudogoticky.

Moravsko-knínické zvony bývaly tři. Roku 1509 byl ulit největší zvon, který je dodnes umístěn v kostelní věži. Roku 1551 byl ulit malý zvon, "Umíráček". Za 2. sv. války (1942) musel být sice odevzdán, ale byl po válce znovu vrácen na své místo. Prostřední zvon "Poledník" z roku 1853 byl už v roce 1917 pravděpodobně roztaven pro válečné účely.

V minulosti musel kostel vzdorovat Švédům, později Prusům a Francouzům. K historii kostela se váže pověst o hodinách, které se vyjímaly na jeho vysoké bílé věži. "Čas" měli všichni na očích a to zachránilo kostel před ničivým požárem. Pravděpodobně Francouzi si v létech 1805-1809 si odvezli jako válečnou kořist právě knínické kostelní hodiny. V minulosti byl knínický kostel farním kostelem. Dokládá to fara, která až do konce 19. století stávala naproti kostelu v domě č. 163. Ztráta samostatnosti knínické farnosti souvicí pravděpodobně se spory farářů s majiteli Veveří. Dokládají to četné žaloby, např. faráře Urbana na neoprávněné odebrání nebo nezaplacení desátku.

Majitel veverského panství podstoupil knínický patronál v r. 1562 klášteru "Nonneustift", nynějšímu Augustiniánskému klášteru na Starém Brně.

Obec se pyšní dvěma kapličkami. 

Na rocestí ulic kuřímské a U jánečka stojí kaplička sv. Jana Nepomuckého postavená v roce 1856 Michalem Helánem z nadace svého otce.

Malebnou dominantou kraje tvoří kaple Cyrila a Metoděje z roku 1862, kterou postali Josef Čech. V den statního svátku 5. července se zde koná slavnostní mše.

Nejstarším veřejným světským objektem obce je škola. Původní školní budova vyhořela v roce 1860. Stávala na místě usedlosti č. 46 od roku 1811. Zásluhu na oddělení knínické školy od školy v Kuřimi měl děkan a školdozorce dr. Antonín Wosch. Po velkém požáru byla v roce 860 otevřena v centru obce nová přízemní budova školy. V roce 1886 díky dvěma výrazným osobnostem - učiteli Janu Krůlovi a předsedovi školní rady Františku Večeřovi - byla škola rozšíčena na dvojtřídku a budova byla zvýšena o jedno patro. Přičiněním učitele Krůla byla osázena náves a některé zahrady ovocnými stromy.