Starci na chmelu (2014)

Můžete zhlédnout na youtube - 1. část i 2. část

O svatováclavském víkendu 2014 odehráli kníničtí ochotníci představení nejstaršího a jednoho z nejslavnějších českých filmových muzikálů, který shodou okolností oslavil půlstoletí od doby svého vzniku. Porodní bolesti hry trvaly tentokrát déle, než se předpokládalo, avšak výsledek stál opět za to. Protože šlo o asistovanou reprodukci, rodičů bylo v případě tohoto potomka více. Laskavou, trpělivou i kriticky spravedlivou maminkou byla Zuzana Králíková, která se ujala režie i hudebního nastudování muzikálových šlágrů. Tatínci byli dva - Tomáš Borek jako vedoucí doprovodné kapely, bez níž by to tedy opravdu nešlo, a nepostradatelný Jiří Hanák, který bravurně zvládl scénografii představení, jež od nápadu dovedl vlastníma rukama k realitě. Pod vedením velmi dobře připravené režisérky tak vzniklo hudebně i scénicky velmi náročné představení. Výborně bylo využito prostorových možností sokolovny, takže se hrálo na i pod jevištěm, na stylizované půdě, která pod sebou skrývala výborné muzikanty (T. Borka, M. Pleskačovou, J. Rašovského a V. Svídu), dokonce i v oknech loutkového sálu. Velkou zásluhu na celkovém výsledku představení měli zvukař T. Večeřa a osvětlovač P. Hanák. Trojici ústředních hrdinů tvořili představení od představení lepší Tereza Hanáková, která jako by z oka vypadla filmové Hance, v roli Filipa Ondřej Lidmila, přesvědčivý svým nesocialistickým individualismem a téměř pucholtovskou dikcí, a typově přesný kariérista Jana Lidmily v roli Honzy. Třídní profesorku si s chutí zahrála Z. Králíková. J. Hanák ve svém předsedovi osvědčil svoji jevištní přirozenost a komediální talent, v roli jeho ženy mu výborně sekundovala Veronika Večeřová. Představením v ústředním hudebním motivu provázela ostřílená dvojice Honzových nohsledů Martin Kšica a Marek Cibulka. V nejznámějších hitech muzikálu diváky pobavily a někdy i rozezpívaly roztomilé středoškolačky V. Krčmová, J. Hledíková, J. Helanová, A. Kosíková, M. Srncová a E. Špačková. Na choreografii jednotlivých tanečních výstupů se podílela L. Kokotková Buryanová. V epizodních rolích se představili Z. Večeřová a I. Kahleová, Z. a L. Špačkovi.

Máme radost, že i tentokrát si diváci našli čas na toto poslední knínické divadelní dítě. Pro starší generaci mohlo být vzpomínkou na filmovou verzi muzikálu, nadčasové melodie i dobu chmelových brigád, úderníků a drdolů. A většina (alespoň podle reakce publika) ocenila nadšení ochotníků a jejich herecké i pěvecké výkony. Tak či onak kníničtí divadelníci opět potvrdili svůj dosavadní standard.

https://www.facebook.com/events/1533528430195317/?fref=ts

Mladá režisérka Zuzana Králíková se poprvé představila s knínickým divadelním souborem v nejslavnějším českém filmovém muzikálu „Starci na chmelu“

Jako činoherní režisérka získávala zkušenosti také přímo na prknech tohoto místního divadla. Co si Zuzana myslí o divadle, o knínickém činoherním souboru a proč se jí říká „Jana Ámosa“ se dozvíte v následujícím rozhovoru. 

Starci na chmelu je první a patrně i vůbec nejznámější český filmový muzikál, natočený režisérem Ladislavem Rychmanem v roce 1964 podle námětu a scénáře Vratislava Blažka (který byl i autorem písňových textů) s Vladimírem Pucholtem, Ivanou Pavlovou a Milošem Zavadilem v hlavních rolích. Film se stal brzy velmi populárním a písničky autorů Jiřího Bažanta, Vlastimila Hály a Jiřího Maláska doslova zlidověly.

Středoškolská třída pobývá na chmelové brigádě. Intelektuálně zaměřený žák Filip (Ondřej Lidmila), který nezapadá příliš do třídního kolektivu, si najde nocleh na půdě ubytovny, kterou se pro brigádníky stala budova základní školy, a svůj příbytek vylepšuje věcmi, které si tajně „vypůjčuje“ v JZD. Tam ho objeví noblesní spolužačka Hanka (Tereza Hanáková), která nechce spávat v tělocvičně s ostatními dívkami. Na vznikající vztah mezi Hankou a Filipem jejich spolužáci brzy přijdou, většinou jej však respektují. To se nelíbí primusovi třídy Honzovi (Jan Lidmila), který má zájem jak o Hanku, tak i o Filipův podkrovní byt. Jeho snaha získat obojí násilím je však neúspěšná. Proto anonymně upozorní třídní učitelku (Zuzana Králíková) a předsedu JZD (Jiří Hanák) na pachatele záhadného mizení věcí. Odhalen je nejen Filip, ale i jeho milostný vztah s Hankou. Následující den „soud“ pedagogického dozoru chmelové brigády rozhodne o vyloučení Filipa a Hanky z brigády i ze školy za jejich demonstrativní přiznání vzájemné lásky. Dosud oblíbenému Honzovi dávají ostatní studenti najevo své opovržení. Muzikál vystihuje podobu tehdejšího komunistického režimu a útlak jednotlivce s jiným smýšlením a se snahou jít proti proudu.

Celým filmem diváky provází v roli symbolických průvodců tři kytaristé v černém a zpívající ústřední melodii celého filmu píseň Milenci v texaskách. V knínickém představení jsou těmito průvodci Marek Cibulka a Martin Kšica.

Čím Vás zlákala nabídka divadla, že jste se ujala režie slavného muzikálu?

Převzala jsem režii na přání vedení po paní Halouzkové, která z časových důvodů nemohla přípravu hry dokončit. Zlákala mě v podstatě kombinace několika faktorů – zaprvé atraktivní titul, který mi byl dramaturgií divadla nabídnut, za druhé herecký soubor, který jsem měla tu čest pracovně poznat a za třetí možnost přenést tento muzikál na malou scénu našeho divadla. To vše byla výzva!

Vy sama dáváte přednost tzv. hereckému divadlu, tedy postavenému především na výkonech herců. Bude to stejné i nyní?

Mělo by být. Herec je nejdůležitějším elementem divadla a pro mě osobně je velice důležité, aby herci věděli, co hrají za postavy a v jakých situacích se jejich postavy nacházejí.  A ideální potom ještě je, když herci do svých postav „přinesou“ něco svého a cítí se v nich dobře. Z jeviště je to totiž potom cítit.

Je pro Vás něčím limitující, že jsou Starci na chmelu známi především jako vynikající filmový muzikál? Nebo je možné v tom najít výhodu?

Je to výhoda i nevýhoda. Výhodou je, že díky filmu je příběh známý široké divácké veřejnosti. Nevýhodou potom je, že film používá velmi výraznou hereckou a výtvarnou stylizaci, které na divadle nikdy nebudeme schopni dosáhnout. Ale v naší inscenaci se budeme snažit ji naopak nahradit vlastními prvky, které umí jen naše divadlo. Nicméně je jasné, že srovnání s filmem v očích diváka se asi nevyhneme.

Víme o Vás, že máte před sebou první hru a hned takovou muzikálovou “pecku“. Jaké máte pocity?

Ano, skoč a plav. Bojim, bojim… :). Ne, samozřejmě všechno zvládneme jako vždy na jedničku!!! Zkoušky nyní probíhají velmi intenzivně. Dolaďujeme choreografii s taneční mistryní s paní Lucií Kokotkovou-Buryanovou a kapela je už dokonale připravená. Co se týče kostýmů, jedná se o méně náročnou hru.

Knínický divák je zvyklý při představeních místního divadla na doprovod živé muziky. Můžete nám prozradit, jakou formaci jste zvolili tentokrát?

Ano, opět využíváme živý zpěv a živou kapelu, tentokráte ve složení Monika Pleskačová (klávesy), Tomáš Borek (basová kytara), Viktor Svída (elektrická kytara) a Jiří Rašovský (bicí). Ráda bych doplnila, že oproti swingovému pojetí původního filmu uslyšíte spíše bigbeatové rytmy, čímž bude hra jistě pro dnešního posluchače zajímavější. O úpravu původní filmové hudby se postaral Tomáš Borek a nutno říci, že velmi zdařile. Myslím si, že divák se má na co těšit…

V minulém divácky úspěšném představení Limonádový Joe jsme zhlédli velmi nákladnou a výpravnou scénu a také náročnou kostýmní přípravu. Co je u této hry nejnáročnější?

Mnoho věcí. Čím by byla živá kapela a zpívající herci na pódiu bez kvalitního ozvučení. Za technicky velmi náročné tedy považuji nazvučení muzikálu. Polovičním zážitkem by bylo slyšet, ale nevidět - vše musí být dokonale nasvíceno, takže nelze opomenout ani zásluhy osvětlovače Petra Hanáka. No a jak už to v knínickém divadle bývá, nákladné jsou i kulisy. Divadlo bude probíhat ve třech patrech, což je u našeho divadla patrně nejnáročnější scéna všech dob. Tímto chci poděkovat Jiřímu Hanákovi, starostovi Sokola, který se vlastnoruční výrobě kulis vždy velmi intenzivně věnuje.

Na co byste nalákala knínické diváky, proč by měli muzikál ve Vašem pojetí vidět?

Myslím, že Starci na chmelu by mohli lákat diváky na nostalgii dob dávno minulých (pro ty starší), a zároveň na nadčasová témata – lásku, pravdu, jedinečnost. Budeme se snažit diváky překvapovat, ale hlavně bavit dobrou hudbou a překrásným scénářem.

A proč Jana Ámosa?

Tak to už neprozradím, dozví se to jen diváci 27. a 28. 9. 2014 v naší sokolovně.

                                                                                              -Martin Kšica-

zpět