Změna velikosti písma

Horní menu

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Obec > O obci > Naučná stezka > Naučná stezka I. okruh > Významný krajinný prvek Čihadlo - zastavení 3

Významný krajinný prvek Čihadlo - zastavení 3

mapa Čihadlo

 

ČIHADLO

 

   
Plocha 1,5 ha se nachází 600 m jihovýchodně od obce Moravské Knínice, vpravo od polní cesty spojující Moravské Knínice a Jinačovice. 
 
K severu vybíhající, široce klenutý vrcholový hřbet, v nadmořské výšce 320 až 350 m, na podloží hornin brněnského masívu, biotitických granodioritů, s patrným starým vytěženým písečníkem.
 
Převážnou část plochy tvoří extensivní zatravněný třešňový sad. Mezi lemem lesa a sadem je úzký pruh zachovalých travobylinných lad. Vyskytuje se zde zvláště chráněný kozinec dánský, dále zde roste Genista pilosa, Chamaecytisus ratisbonensis a Calluna vulgarit. Na tato rostlinná společenstva je vázán výskyt teplomilné entomofauny.
V říjnu 1993 bylo zjištěno, že část lokality byla zorána a ponechána ladem a rostu na ní typické úhorní druhy.
            
Vzácné nebo chráněné rostliny této oblasti
 
 
Název

Kvete 

od - do

čilimník řezenský.jpg
Čilimník řezenský
Chamaecytisus ratisbonensis
 
Říše: rostliny 
Podříše: cévnaté rostliny 
Oddělení: krytosemenné 
Třída: vyšší dvouděložné
Řád: bobotvaré
Čeleď: bobovité
Rod: čilimník 
 
Je to malý, 10–30 cm vysoký plazivý keř s pokrouceným, poléhavým kmínkem. Rovněž větévky jsou poléhavé, na konci vystoupavé, s jemně a hustě přitiskle chlupatými letorosty; starší větvičky jsou lysé. Nesou trojčetné, dlouze řapíkaté listy s eliptickými nebo obkopinatými lístky, které jsou krátce řapíčkaté a zhruba 7–20 mm dlouhé a 3–6 mm široké, na líci jsou lysé, na okrajích a na rubu opět hustě hedvábitě chlupaté.
Zhruba 2 cm velké květy vyrůstají po dvou či po třech na kratičkých brachyblastech v úžlabí listů po stranách loňských větví. Jsou rozlišené na zelený, chlupatý, dlouze trubkovitý kalich a jasně žlutou korunu motýlokvětého tvaru. Rozkvétají před rašením listů a následně kvetou i na olistěné rostlině, zhruba od dubna do června. Plodem je 20–35 mm dlouhý, hustě přitiskle chlupatý lusk na bázi s dlouho vytrvávajícím kalichem, obsahuje 2–3 mm velká, lesklá, hnědá semena.
 
Člimník řezenský je světlomilný a teplomilný druh vyrůstající na suchých úzkolistých i širokolistých trávnících), v lesních lemech zejména borových lesů a teplomilných doubrav, na lesních světlinách a křovinatých stráních. Osídluje vysychavé, mělké, písčité nebo kamenité a živinami spíše chudší půdy na silikátovém, sprašovém nebo i vápencovém podloží.
 
Je druhem středoevropského a východoevropského rozšíření. V ČR se vyskytuje dosti hojně v jižní a severozápadní Moravě, povodí Labe, střední a severní Čechy. 
V českém Červeném seznamu ohrožených druhů z roku 2017 je zařazen mezi vzácnější druhy vyžadující další pozornost, zákonem chráněn není.
 
4-6
kručinka chlupatá.jpg 

Kručinka chlupatá

Genista pilosa

Říše: rostliny 
Podříše: cévnaté rostliny
Oddělení: krytosemenné 
Třída: vyšší dvouděložné 
Řád: bobotvaré
Čeleď: bobovité 
Rod: kručinka
 
Nízký keřík s poléhavým až plazivým, do 50 cm vysokým, bohatě větveným kmínkem. Kvete od května do července. Jednotlivé větve jsou nevýrazně podélně žebernaté a pokryté stříbrnými hedvábitými chlupy, bez trnů. Listy jsou poměrně tuhé, podlouhlé až obkopinaté, na konci obvykle tupé, v mládí oboustranně přitiskle chlupaté, vyrůstající samostatně nebo ve svazečcích na drobných brachyblastech. Květy jsou žluté až zlatavé, obvykle samostatné nebo v řídkých svazečcích v paždí listů. Kalich je dvoupyský, s pěti zuby. Plodem je lusk.
Možná záměna: Od našich kručinek se liší následující kombinací znaků: absencí trnů a křídel na stoncích, oboustranně chlupatými listy a chudokvětými, svazečkovitými květenstvími. Často také dochází k záměnám s čilimníkem (kručinkovcem) poléhavým, který se liší tlustšími větvičkami a kalichem se 3 zuby.
Rozšíření: Evropský druh, rostoucí od Anglie a Francie na západě, po Slovensko a západ Polska na východě. Severní hranice prochází jižním Švédskem, jižní severním Španělskem, střední Itálií, Chorvatskem a Makedonií.
V ČR se kručinka chlupatá přirozeně vyskytuje pouze na jižní a jihozápadní Moravě, přibližně v prostoru Znojmo - Brno - Třebíč - Moravské Budějovice. Na vhodných lokalitách je zde tento druh lokálně hojný. Výskyt tohoto druhu v Čechách je pouze sekundárního charakteru a jedná se tedy o výsadby či o zplanění.
Ekologie: Teplomilný druh, který roste v podrostu teplomilných doubrav a jejich okrajích, na křovinatých stráních či na pastvinách a hadcových stepích. Této kručince vyhovují sušší a kyselejší půdy. 
 

 

 

 

5-7
 kozinec.jpg

Kozinec dánský

Astragalus danicus 

Říše: rostliny 
Podříše: cévnaté rostliny 
Oddělení: krytosemenné 
Třída: vyšší dvouděložné 
Řád: bobotvaré 
Čeleď: bobovité 
 
Rod: kozinec
 
Je to vytrvalá, až 30 cm vysoká rostlina se zpeřenými listy, která v létě kvete modrofialovými květy. Na podzim na bylinách s opylenými květy vyrůstají bíle vlnaté lusky se semeny. Je v české přírodě jedním z původních druhů rozsáhlého rodu kozinec, který je široce rozšířen a tvoří ho téměř 3000 druhů. V české krajině je však na pomalém ústupu a hrozí mu vymizení.
Je rozšířen po západní, střední a severní Evropě (po jih skandinávského poloostrova), v evropské části Ruska, po severním předhůří Kavkazu, ve Střední Asii, na ruské Sibiři i Dálném východě, v Mongolsku a v oblastech severní Číny.
Je teplomilný druh a jeho výskyt v České republice je omezen na nejteplejší oblasti. Těžiště výskytu je v severozápadních Čechách a na jižní a jihovýchodní Moravě. Ojediněle se vyskytuje v severovýchodních Čechách a na střední a východní Moravě, v jiných částech republiky neroste.
Rostlina spíše sušších travnatých porostů na kamenitých stráních, pastvinách, světlých okrajích lesů a křovin, na lesních světlinách teplomilných doubrav a písčitých borů. Nejlépe se mu daří na teplých, suchých, výslunných či jen mírně zastíněných stanovištích.  
Vytrvalá bylina s 10 až 30 cm dlouhými lodyhami, které jsou tenké, vystoupavé, od spodu větvené a vyrůstají z trvalého, hojně rozvětveného oddenku. Lodyhy jsou slabě hranaté, zprohýbané, roztroušeně chlupaté a porostlé složenými, lichozpeřenými listy dlouhými 4 až 10 cm. Listy jsou tvořené osmi až třinácti páry sytě zelených, vejčitých či eliptických, krátce řapíčkatých lístků dlouhých 4 až 15 mm a oboustranně řídce chlupatých. Palisty jsou zelené, spolu srostlé, široce vejčité a okolo 5 mm dlouhé.
Květy jsou modře fialové, asi 16 mm velké, přisedlé, oboupohlavné, mají blanité listeny a v počtu čtyři až třináct vytvářejí krátká, hustá hroznovitá květenství neprodlužující se ani za plodů, která jsou na 5 cm stopkách. Květ má pětizubý, trubkovitý kalich s kopinatými cípy dlouhými 7 mm a hustě porostlými tmavými chlupy. Pyskatá koruna bývá modrofialová až červenofialová, při bázi je nažloutle bílá, nahoře vykrojená pavéza je vejčitá, úzká křídla jsou kratší než pavéza a člunek bývá ještě kratší. V květu je deset dvoubratrých tyčinek (9+1) s nestejně dlouhými nitkami. Semeník obsahuje mnoho vajíček a má rovnou čnělku s bliznou. Květy jsou opylovány hmyzem.
Plod je eliptický, nafouklý, dvoupouzdrý, pukavý lusk dlouhý 12 až 14 mm s šedočernými chlupy. Jeho dolní šev je rozšířen v přehrádku, která sahá až ke švu hornímu. Obsahuje nepravidelně srdčitá semena asi 1 mm velká, která jsou černohnědá a na povrchu hladká. Semena slouží k rozmnožování rostliny.
 
5-6 
 Vres_Bilova_07-09-02.jpg

Vřes obecný  

Calluna vulgaris
 
Říše: rostliny 
Podříše: cévnaté rostliny 
Oddělení: krytosemenné 
Třída: vyšší dvouděložné 
Řád vřesovcotvaré 
Čeleď: vřesovcovité 
Rod: vřes  
 
Lidově nazývaný břes, břasa, erika, řes, jindavec, chvojčina, břesňák, hnidavec, hyndavec, modrý rozchod, suchotinka, vřes skotský, je jediný zástupce rodu vřes.
Latinské rodové jméno Calluna je odvozeno z řeckého slova „k zametání“, jako rostlina určená k výrobě košťat. Druhové jméno vulgaris znamená latinsky běžný, obyčejný.
Vřes je nízkorostoucí keř dorůstající do výšky 20 až 50 centimetrů, nebo vzácně až jednoho metru. Je rozšířen v mnoha zemích Evropy a Malé Asie. Roste v kyselých půdách na výsluní a v polostínu. Je převládající dřevinou na vřesovištích a rašeliništích v Evropě po Turecko a Povolží a také v severozápadní Africe a některých bažinných porostech a kyselých borových a dubových lesích. Je odolný k okusu a regeneruje po občasných požárech.
Vřes kvete v pozdním létě růžově nebo růžovofialovou barvou, ale občas najdeme i bíle kvetoucí rostliny. Uschlý květ na kultivarech i po odkvětu zůstává na rostlině, což vede k zajímavým dekorativním efektům. Plodem je tobolka.
 
Běžný v Evropě (včetně Islandu, Faerských ostrovů a Azor) a Malé Asii, vyskytuje se v rozsáhlých porostech především v severních oblastech. Byl zavlečen do Severní Ameriky a na Nový Zéland, kde je invazivním druhem.
Rozmnožování: Množí se řízkováním (v červenci, srpnu) i semeny
Řez – po odkvětu, zpravidla na podzim, je vhodné vřes seřezat a jednou za 3-4 roky provést silné zmlazení.
Přihnojování a zálivka – vřesovištní rostliny nejsou náročné na množství hnojiva, spíše naopak. Rostliny jsou citlivé na vápník, proto jsou vyráběna speciální hnojiva pro erikoidní rostliny.
 
Vřes je důležitým zdrojem potravy pro ovce a jelenovité, kteří se mohou krmit vrcholky rostlin, když sněhová pokrývka nízce pokrývá vegetaci. Je to velmi populární ozdobná rostlina v zahradách a parcích. Je vypěstováno mnoho odlišných kultivarů odlišných barvami květů, listů, ale i výškou růstu. Odlišné kultivary mají barvy květů od bílé, růžové po širokou škálu purpurové a červené. Období květu u kultivarů zahrnuje rozsah od pozdního července do prosince.
 
Vřes byl používán jako přísada při vaření piva během středověku před používáním chmele. Užití vřesu v pivu bylo pečlivě kontrolováno. Nať vřesu musela být očištěna od zbytku rostliny, protože houby rostoucí na kořenech mohly být halucinogenní nebo toxické.
Vřesový med je vysoce ceněný produkt. Má charakteristickou chuť a texturu. Je pomalu tekoucí, stává se gelem dokud není rozmíchán.
 
V některých oblastech žije pověra, že bílý vřes přináší štěstí, a pruty bílého vřesu jsou prodávány k čarodějným účelům.
Léčitelství: vřesu se přisuzují detoxikační účinky, léčí dnu, pomáhá při revmatismu a otocích nohou. Je doporučován jako lék při zánětech ledvin a močových cest. Má močopudné účinky, dezinfikuje močové cesty, lze jej použít jako sedativum a staří Slované věřili, že pomáhá i proti zlým silám.
 
Vřes je považován za rostlinu, která nemá vedlejší účinky, někteří autoři však uvádějí, že mírně zvyšuje krevní tlak. Doporučuje se neužívat čaj z vřesu déle než po dobu tří měsíců, pak by měla následovat tříměsíční přestávka.
 

 

 
 
 
 Flóra v okolí
 
třešeň obecná.jpg
Třešeň obecná
Prunus avium
Opadavý, listnatý ovocný strom.
Kvete v dubnu až květnu.
Plodem je sladká peckovice.
Výška 30–40 m
 
višeň.jpg
Višeň obecná
Prunus cerasus
Opadavý, listnatý, ovocný strom.
Kvete v květnu.
Plodem je tmavočervená peckovice.
Výška 20–40 m.
 
Jahodník
Jahodník obecný
Fragaria vesca
Vytrvalá bylina (sbírá se list)
Kvete od května do července
Plodem je drobná nažka
Výška 5-30 cm.
 
dub zimní.jpg
Dub zimní
Quercus petraea
Mohutný listnatý strom 
z čeledi bukovitých.
Plodem je nažka – žalud.
Výška 20–40 m.
 
růže šípková.jpg
Růže šípková
Rosa canina
Keř z čeledi růžovitých.
Kvete v květnu až červnu.
Plodem je jedlý šípek.
Výška 1–3 m
 
borovice lesní.jpg
Borovice lesní
Pinus sylvestris
Mohutný jehličnatý strom.
Kvete v dubnu až červnu.
Plodem je šiška obsahující semena.
Výška až 40 m.
 
trnka obecná.jpg
Trnka obecná
Prunus avium
Keř či strom z čeledi růžovitých.
Kvete v březnu a dubnu.
Plodem je trpká peckovice.
Výška až 2 m.
 
modřín oapdavý.jpg
Modřín opadavý
Larix decidua
Statný jehličnatý strom z čeledi borovicovitých, na zimu opadavý.
Kvete od dubna do června.
Plodem je šiška obsahující semena.
Výška 20–50 m.
 
       

 

 

Z HISTORIE OBCE MORAVSKÉ KNÍNICE
 
 
Doklady osídlení území pocházejí už ze starší doby kamenné.
 
První zmínku o obci je možné najít v listině z roku 1235, v níž papež Řehoř IX. vzal pod svou ochranu cisterciácký klášter v Předklášteří u Tišnova. Při této příležitosti papež zmiňuje obec Chieniz, jenž přináleží klášteru. 
 
V roce 1418 český král Václav IV. dává Knínice lénem Janu z Lomnice za jeho věrné služby.
 
Přívlastek „Moravské“ se objevuje teprve v roce 1437. V roce 1519 již celé Knínice patřily k panství veverskému. 
 
Pečeť.jpg O významu obce svědčí také existence obecní pečeti. Pečeť nese ve znaku podrývák, což je staré zemědělské nářadí, sloužící ke kypření půdy a vinařský nůž.
znak obce malý4.jpg Ze symbolů vychází  současný znak a prapor obce
po opravě rok 2023.jpg
Uprostřed vesnice stojí památkově chráněný kostel postavený v roce 1366 ve slohu gotickém a je zasvěcen  sv. Markétě. Obec byla samostatnou farností až do roku 1562, pak byla sloučena s farností kuřimskou. 
V presbyteriu jsou dochovány vzácné fresky. Ve věži kostela jsou dva zvony z první pol. 16. století. 
 kaplička.jpg Pozoruhodnou dominantou je kaple sv. Cyrila a Metoděje postavená v roce 1862. Obraz nad oltářem zachycuje příchod bratrů Cyrila a Metoděje do Velehradu na Moravě za časů krále Rastislava roku 863.
 kaplička Jáneček.jpg  Na východním vjezdu do obce se nachází památkově chráněný objekt kaple sv. Jana Nepomuckého postavený v roce 1856.
bez názvu.jpg Nejstarším veřejným světským objektem byla původní budova školy postavená v roce 1811. Budova však v roce 1860 vyhořela při velkém požáru s celou řadou dalších domů. Nová škola byla postavena v centrální části obce vedle kostela v roce 1882, původně jako přízemní, nyní má tři podlaží. V letech 2008 – 2009 proběhla její celková rekonstrukce. 
MŠ říjen 2023_2.jpg V obci je také mateřská škola postavená v šedesátých letech. Součástí je školní jídelna. 
sokolovna 2022.jpg Budova sokolovny byla postavena v roce 1922.