Obec
Moravské Knínice

Změna velikosti písma

Drobečková navigace

Úvod > Obec > Historie > Osvobození obce 9. 5. 1945

Osvobození obce 9.5.1945

Výpis z kroniky obce Moravské Knínice

Dne 24. září 1938 byla v Československé republice vyhlášena mobilizace mužstva a důstojníků do 40 let. Od nás narukovalo skoro 100 mužů. Mobilizace byla vyhlášena proto, že Německo žádalo připojení pohraničních okresů v nichž žili Němci, zvláště Sudet, k jejich říši. Tyto kraje byly pak v listopadu 1938, podle Mnichovské dohody čtyř velmocí (Německa, Itálie, Anglie a Francie) postoupeny Německu.

Vyvíjející se celosvětové poměry a politika přinutily presidenta dr. Edvarda Beneše k tomu, že opustil republiku a odejel do Anglie. Po dr. Edvardu Benešovi byl 30. listopadu zvolen presidentem dr. Emil Hácha, president nejvyššího správního soudu v Praze.

14. března 1939 se od Republiky Československé odtrhlo Slovensko a utvořilo samostatný štát Slovenská republika.

15. března 1939 za velmi nepříznivého počasí, pršelo se sněhem, vniklo do Čech a na Moravu německé vojsko a převzalo nad Čechami a Moravou takzvaný protektorát. Republika Československá po 20ti letech své působnosti zanikla. Po odtřežení Slovenska a vpádu Němců k nám jsme dostali název "Potektorát Čechy a Morava".

Až do 15. března 1939 se v Československé republice jezdilo vlevo. Vstupem německého vojska na naše území se začalo, dá se říci přes noc, jezdit vpravo. 16. března 1939 v raních hodinách byly vedle tabulí označujících obce, umístěny další tabule s nápisem "RECHTS FAHREN" a od této doby se i u nás jezdí vpravo.

V červenci 1939 byla zasypána část rybníka pod kostelem, tento znovu vydlážděn, upravena náves u rybníka a Dolní branka s Horní brankou propojeny přímou silnicí, dřívější spojnice byla vedena až ke kovárně p. Svánovského č. 26 a odtud pak k domu č. 97 a do Dolní branky.

V březnu 1939 se začala stavět německá autostráda Vídeň - Vratislav. Domy č. 175 /na levé straně u silnice do Kuřimi/, 176, 178, 188 a 189 /na pravé straně u silnice do Kuřimi/, které byly postaveny přímo v tělese autostrády, byly v srpnu 1939 zbořeny.

1. září 1939 napadlo Německo vojensky Polsko a tím vlastně začala druhá světová válka. Německo pak napadlo další státy a válka se rozšířila na celý svět.

Od října 1939 byly v Protektorátě Čechy a Morava zavedeny přídělové lístky na maso, tuky, mléko, mouku, cukr, chléb, poživatiny, mýdlo, šatstvo, prádlo, obuv a tabák. Začalo přídělové hospodářství.

Koncem roku 1939 se vzdal svého úřadu starosta František Večeřa č. 22 a zastupoval ho zástupce starosty Stanislav Panáček č. 13. Volba starosty byla provedena 12. května 1940 a starostou byl zvolen Antonín Helán z č. 40 a náměstkem starosty Josef Helán č. 15.

Právě na Vánoce 1939 začaly tuhé mrazy, které trvaly až do dubna 1940. Veškeré podzimní obilí vymrzlo a bylo těžké sehnat nové obilí na setbu. Také o žních bylo velmi nepříjemné počasí. Žně začaly počátkem srpna a přitom počasí bylo jako na začátku jara. Denně pršelo a byla taková zima, že sedláci kosili obilí v zimních kabátech a obilí, protože nebyla naděje na lepší počasí, se sváželo do stodol v dešti.

5. července 1940 byl vysvěcen na římsko-katolického kněze Václav Večeřa z č. 12. Byl to první kněz z naší vesnice.

V tomto roce 1940 bylo také u nás založeno "Národní souručenství". Předseda spolku byl učitel Vladimír Kudláček z č. 99 a jednatel Tomáš Koláček č. 34. Byl to spolek "dobrovolný".

20. července 1940 byla opět u sokolovny uspořádána výstava dobytka. Vystavovaly zde obce jen s velmi dobrým chovem. Byly to: Moravské Knínice, Kuřim a Drásov.

V roce 1940 byly v Protektorátě Čechy a Morava zavedeny povinné dodávky dobytka, obilí, brambor a pícnin. V tomto roce naše obec odevzdala 6 krav, 12 prasat, 166 q pšenice, 378 q ječmene, 29 q ovsa, 50 q slámy a 137 q brambor.

V lednu 1941 obdržela obec plány na úpravu silnice v průjezdu obcí v délce 3 km 162 m. Tyto plány stály 35.659,65 Kč.

Dne 14. dubna 1941 byla zastavena z úředního nařízení činnost Sokola v Protektorátě Čechy a Morava, tedy i činnost naší jednoty. Ptáme se proč byla Sokolu zastavena činnost, proč nacisté tolik nenáviděli Sokol?

Němci byli dobře informováni příslušníky německé menšiny u nás, kteří znali náš život uvnitř, všechny jeho složky, hlavně postoj Sokolstva k nacismu a o jeho významu ve výchově národa pro brannost. Poučili se také z toho, že nitky téměř každé zrazené odbojové skupiny vedly k Sokolu.

T.G.Masyryk řekl: "Když jsme na Rusku tvořili legionáře, jejichž zásluhy vy všichni uznáváte, byla pro nás sokolská myšlenka jednou z těch složek, ze kterých jsme vybudovali svou první československou armádu. Vedle tradicí husitských a táborských byla to idea sokolská, která nás vedla, a disciplina i řád sokolský, které jednotlivci znali a jimž se podrobovali a které se jim staly druhou přirozeností. Toto sokolství se vlilo v naši vítěznou armádu."

Jak dokazuje rozkaz říšského protektora K.H.Franka, vydaný k rozpuštění Sokola, byl Sokol jejich úhlavním nepřítelem.

Po dobu války naše sokolovna sloužila Zbrojovce v Kuřimi jako skladiště materiálu.

4. října 1941 byl v Kounicových kolejích v Žabovřeskách popraven Oldřich Vlk z čísla 191. Oldřich Vlk se narodil 10. června 1910 v Moravských Knínicích č. 44, v roce 1935 se svou manželkou Boženou, rozenou Večeřovou postavili dům č.191. V době zatčení byl účetním firmy MORAGRO Brno. Oldřich Vlk byl první obětí řádícího nacismu z naší obce.

7.dubna 1942 byl z věže kostela sejmut pro válečné účely náš nejmenší zvon - umíráček a stejně jako v první světové válce prostřední zvon - poledník. Na rozdíl od poledníku, který se nám nevrátil, umíráček se nám po válce vrátil.

Dne 31. května 1942 provedli Němci v naší obci domovní prohlídky. Prohlíželi dům vedle domu a hledali ukryté zbraně a nepřihlášené osoby.

Dodávky v roce 1942 byly: 719 q pšenice, 231 q žita, 53 q ječmene, 718 q brambor, 83 prasat, 45 krav, 53 telat a 6 koní. Kromě toho bylo odevzdáno mnoho hus, kachen a slepičích vajec. Z domácích porážek se muselo odevzdávat sádlo.

Dne 31. května 1944 navštívil naši obec protektorátní ministr zemědělství Adolf Hrubý. Na náměstí u rybníka (tam kde je dnes pomník padlých ve II.světové válce) byla při příležitosti návštěvy uspořádaná minivýstava dobytka. Vystavováno bylo 10 koní, 3 hříbata, 3 býci, 22 krav a 8 prasat.

V roce 1944, kdy Němci stále ustupovali vojenské přesile z východu, byly u nás stále častější letecké nálety. 25. srpna 1944 byla bombardována kuřimská Zbrojovka a montáž a zkušebna leteckých motorů firmy Klöckner v Kuřimi. Bylo tam zabito přes 30 lidí. Také u nás v Dolní brance byly shozeny 3 bomby. Bomby padly do polí, takže nezpůsobily vážnější škodu. Jedna z bomb dopadla v Mezihoří za domem č.200. Bomby po sobě zanechaly krátery 14 m široké a 5 m hluboké.

Další nálet byl 20. listopadu 1944, kdy bylo bombardováno vnitřní Brno. Při tomto náletu přišlo o život cca 400 lidí a pobořeno bylo na 500 domů. Z naší vesnice byly v Brně zraněny Marie Vlková z čísla 162 a Jarmila Soviljová z čísla 164.

Dne 23. prosince 1944 byli na nucené práce pro Říši, kopání zákopů na rakouských hranicích, posláni z naší obce Jaroslav Vlček č.8, Vladislav Kratochvíl č.41 a Blažej Fajt č.62.

Od 14.února 1945 počali naší obcí projíždět němečtí běženci ze Slezska. To trvalo celkem 16 dní. Spávali v hostincích, ve škole, v sokolovně a koně měli ustájeny ve stájích po domech.

S tím, jak se blížila fronta, množily se i podvratné akce partyzánů. Dne 6. března 1945 přišli-jistě informováni členy místní odbojové skupiny - i do naší vesnice. Navštívili hajného Františka Jarouška z čísla 114, odebrali mu loveckou pušku, náboje i dalekohled. Dále navštívili řezníka Františka Bártu z čísla 133, kterému odebrali také loveckou pušku a maso. Hajnému na Podhájí odebrali dvě lovecké pušky a střelivo. 9.dubna 1945 navštívili partyzáni opět naši obec a to chatu na konci ulice U Jánečka č.194, kde byl ubytován příslušník německé národnosti. Tento však v době, kdy přišli, nebyl doma. Po této návštěvě se Němec u nás dlouho nezdržel, hned druhý den se odstěhoval.

Den 15. března 1945 zahynul v koncentračním táboře Buchenwald v Německu Oldřich Joukal z čísla 169.

25.dubna 1945 byla naše vesnice a Kuřim bombardována ruským letectvem. Bomby padly před domy č.96 a 101, dále v číslech 9 a 11. Od toho dne byla vesnice stále odstřelována ruským letectvem a dělostřelectvem. Ruské letectvo střílelo z kulometů do německého vozatajstva a na tankové dělostřelectvo, které se usadilo v naší vesnici. Děla byla umístěna kolem dědiny, tanky byly ukryty v průjezdech domů, odkud denně vyjížděly do bojových pozic.

Dne 30. dubna 1945 od střepin granátu, který dopadl před dům č.68, zahynuli: Antonín a Oldřich Kučerovi (otec a syn) z čísla 68, František Dubský z čísla 143 a Šimon Ondráček z čísla 89.

Postupující armády z východu se od 28. dubna 1945 až do 9. května 1945 zastavily ve veverských lesích. Frontová linie procházela od Řečkovic přes Jinačovice a Rozdrojovice veverskými lesy k Chudčicím a na Vev. Bítýšku. Kolem celé naší vesnice a v našich lesích se zakopalo německé dělostřelectvo a tanky.

Jakmile se v polovině dubna 1945 přiblížila fronta k Brnu, začali lidé - poučeni z první světové války schovávati různé životní potřeby jako šatstvo, prádlo, boty a potraviny a mnozí si budovali ve zmolách mimo dědinu úkryty. Z Dolní branky ve zmole za vinohrady, z Horní branky v Močidlích a Batelově a z Konce pak v Roháčkově zmoli a na Pískách. Když se však fronta zde zastavila, usoudili, že nejbezpečněji bude doma a vrátili se domů do sklepů.

Během 8. května 1945 začal na frontě, která se na 10 dní ve veverských lesích zastavila, pobyb, fronta začala postupovat k západu. Zdá se, že to byl také povel Němcům, u nás zabydleným, k ústupu. Začali ničit děla, auta, munici, radiostanice, aby zpomalili postup pronásledujících armád,ničili na hlavních tazích mosty (v Kuřimi u hřbitova vyhodili most přes trať Kuřim-Veverská Bítýška), ničili Zbrojovku, montáž a zkušebnu leteckých motorů firmy Klöckner v Kuřimi aj. Na Zbrojovce a u Klöcknera vybuchovaly sudy s benzínem a oleji, takže večer to vypadalo jako hořící déšť. Brno bylo v plamenech, odtud se k nám valil kouř, ve vzduchu ruská letadla, která ostřelovala světelnými střelami vše co se pohybovalo a pro osvětlení cílů vypouštěla spousty magnesiových padáků.

Z toho všecho občané usoudili, že fronta se už brzy přes obec převalí, což se také 9. května 1945 stalo.

V noci z 8. na 9. května odtáhly z dědiny téměř všechny německé tanky a dělostřelectvo. Poslední Němci odtáhli 9.května 1945 v dopoledních hodinách, když před tím ještě vyhodili do povětří most přes Kuřimku v Dolní brance. Při výbuchu bylo poškozeno i 13 okolních domů.

Při ústupu Němci ještě stačili zrekvírovat vozy a koně, takže u nás zůstalo z cca 70 koní pouze 6.

9.května 1945 byla naše vesnice pod stálou dělostřeleckou palbou. V tento den odpoledne byl také zabit střepinou granátu Miroslav Kratochvíl z čísla 41.

8.května 1945, ještě za přítomnosti německého vojska, přinesl z Tišnova zaměstnanec obecního úřadu Rudolf Vyhlídal revoluční vyhlášku. Hned nato utvořil se první Revoluční národní výbor, jehož členy byli: Bohumil Malý č. 43 /předseda/, František Mašek č.174, Jan Máčka č. 155, František Strnad č. 172, Květoslav Vlček č. 75, Josef Helán ml.č. 61, Jan Kučera č. 38, Ludvík Hotař č. 147, Ladislav Pleskač č. 6, Josef Pleskač č. 52, Josef Císař č.1, Josef Kučera č. 10, Josef Lazar č. 134, Josef Kaláb č. 149, Jan Sochor č.110, Václav Žaloudek č. 145, Jaromír Pacek č. 75, Josef Cibulka č. 79, Jan Bartl č. 125, Hynek Pánek č. 177, Jindřich Vermouzek č. 196 a Rudolf Pánovský č. 165.

Příchod SVOBODY do naší obce zachytil v kronice obce pan Josef Dvořáček takto:

„Dne 9. května 1945 v 17 hodin 30 minut hrnuli se rumunští vojáci z Písků, z Močidel, z Přední Bukoviny k naší vesničce. Jim vstříc vyšli občané s československým praporem a bílou vlajkou. Rumunští vojáci byli s nadšením uvítáni, hoštěni obyvatelstvem. Hned nato hrnulo se rumunské a ruské vojsko bez přestání po dobu několika dnů přes naši vesnici, protože most u kuřimského hřbitova vyhodili Němci do povětří, takže všechno vojsko objíždělo "bílou silnici" přes Knínice“.

U nás zůstalo posádkou asi 300 Rumunů až do 15. června 1945. Vojáci pomáhali lidem při polní práci a když tito od nás odjížděli, dostali na cestu koláče, buchty a nebyly řídké případy, že při loučení plakali lidé a s nimi i vojáci.

V druhé světové válce nebylo naše obyvatelstvo ušetřeno od pohrom a hrůz této války. Mladí dělníci a studenti byli posíláni na práce do Německa. Mnohý z nich se vrátil domů s podlomeným zdravím, neboť tam pracovali 10 - 12 hodin, spánku bylo poskrovnu, protože německá města byla dnem i nocí bombardována Angličany a Američany, zvláště v letech 1944 a 1945.

Na nucené práce do Německa byli nasazeni:

Ludmila Joklová č.22, Josef Juračka č.26 (v Německu zahynul), Ladislav a Bedřich Maršálek č.55, Bohuslav Helán č.61, Tomáš Chlubný č.64, Bedřich Kuba č.66, Josef Češka č.69, Květoslav Vlček č.75, Bohuslav Benýšek č.78, Eduard Marek ml.č.81, Šimon Ondráček č.89, Drahomír Jaroušek č.114, František Kuba č.119, Josef Vojanec č.12, Oldřich Vlasák č.124, Karel Dubský č.143, František Malásek č.158, Antonín Benýšek č.159, Miroslav Pánovský č.165, Marie Vejrostová č.166, Jaroslav Fajt č.167, Miroslav Pánek č.177, Josef Houbal č.178, František Pláteník st.č.181, František Pláteník ml.č.181, František Boušek č. 182 a Emanuel Vlček č.187.

Na práce v Protektorátě do průmyslu a na zákopy byli nasazeni:

Jaroslav Vlček č.8, Jan Kučera č.38, Vladislav Kratochvíl č.41, Josef Maršálek č.55, Drahomír Pláteník č.58, Josef Kučera č.60, Blažej Malý č.62, Bohuslav Helán č.70, Karel Lazar č.83, Jaroslav Pleskač č.113, Josef a Stanislav Havlínovi č.121, Mojmír Lazar č.134, Jan Máčka č.155, Marie Kučerová č.185, Jan Havlín č.190, Antonín Vlk č.199, Vojtěch Horáček č.200.

Tři naši občané byli příslušníky partyzánské skupiny DELTA s velitelstvím ve Veverské Bítýšce. Byli to Ludvík Hotař č.147, Jan Kučera č.38 a Josef Pleskač č.52.

Tak jako v I. světové válce tak i v této II. světové válce bujel černý obchod. Protože příděl potravin na lístky byl nedostatečný, byli lidé nuceni kupovati poživatiny pod rukou

/na černo/, samozřejmě za ceny mnohem vyšší než za úředně stanovené. Tyto obchody byly spojeny pro prodávající s nebezpečím ztráty osobní bezpečnosti, ba mnohdy hrozily i ztrátou života a proto byly ceny zvyšovány do závratných výší: úření cena sádla byla 15,-Kč, na černém trhu 1500,-Kč, 1kg vepřového masa 12,-Kč prodával se za 250,-Kč, 1 cigareta 0,60 Kč byla za 15 - 20 Kč, pánský oblek jehož úřední cena byla 500 Kč stál 5 - 10 tisíc Kč.

Látky i prádlo bylo vyráběno ze dřeva, ale i tak jich bylo málo, takže spotřebitel měl lístky /body/, ale nedostal na ně nic koupiti. Nebyli všichni takoví šmelináři, že prodávali svoje produkty, hlavně na venkově, za tak vysoké ceny. Byli si vědomi, že jejich prospěch nesmí býti vykoupen bídou druhých.

Hned po odsunu Němců z naší vesnice provádělo obyvatelstvo opravy domů, mostů, v lesích se sbírala pohozená munice, zbraně a toto vše se odevzdávalo v kanceláři Národního výboru, odkud to odváželo naše vojsko. V polích a lesích byli pohřbíváni padlí vojáci. Tři rumunští vojáci byli pohřbeni na Píscích u modřínové aleje ve společném hrobě. Později jim byl zde postaven pomníček.

Pro nás skončila válka 9. května 1945, byli jsme opět

REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ.

Druhá světová válka ve skutečnosti skončila 14.srpna 1945, kdy se Japonci vzdali Američanům.

5.května 1946 byl na Píscích u modřínové aleje odhalen pomníček třem rumunským vojákům, kteří padli poslední dny války v našem katastru a byli zde pochováni. Frontasi (svobodník) Mustato Ilie z vesnice Ciresov, okres Olt padl asi 50 m jižně od společného hrobu, druhý svobodník Michai Constantin, Reg.31. infanterie Vörsat padl v trati zvané Tříčtvrtníky u Jinačovic a třetí voják padl také poblíž společného hrobu, jeho jméno neznáme - doklady nebyly nalezeny. Na pomníčku je nápis "Čest rumunským vojínům 1945".

21. dubna 1951 byli tito vojáci exhumováni a pozůstatky převezeny na společné pohřebiště na Ústředním hřbitově v Brně, skupina 56 H.

Pomník obětem II.světové války z naší obce, který je v parku u kostela byl odhalem 9.května 1946. Na pomníku jsou vyryta jména obětí a místo kde zahynuli:

  • Oldřich Joukal - umučen v Buchenwaldu

  • František Helán, Jakub a Aloisie Kučerovi - zahynuli v Německu

  • Oldřich Vlk - popraven v Brně

  • Josef Juračka - popraven v Německu

  • Zabiti ve zdejší obci granátem byli: Antonín Kučera, Oldřich Kučera, František Dubský, Šimon Ondráček a Miroslav Kratochvíl.

  • Jan Pleskač byl zabit granátem v Řečkovicích.

Pod státním znakem je nápis: "Lépe zemřít ve stoje, než-li žít v kleče."

Stránky zdarma

Vytvořte si vlastní webové stránky zdarma na doméně www.moravskekninice.cz

Registrujte se zde

Inzerce_nakoleipesky.jpg

19. 3. Josef

Zítra: Světlana

Zeptejte se zastupitelů

příspěvků: 1

Návštěvnost stránek

691866