Čarodějky na 17. všesokolském sletu v Praze

Neděle 30. června, průvod Prahou

Chvíli po snídani jsme se připravovali na společný průvod Prahou, na který se vydaly všechny sletové skupiny z celého světa. Na ubytovně jsme se oblékli do cvičebních úborů a nachystali cedulku „ČARODĚJKY Z MORAVSKÝCH KNÍNIC“. Když jsme přišli na začátek průvodu, tak jsme si dali müsli tyčinku a vodu, poté už jsme si jenom našli naši značku, kde máme stát, a mohli jsme jít. V průvodu jsme říkali náš pokřik: „My jsme holky Čarodějky, nejsme žádné slepice, tančíme za Knínice. Vystoupíme na sletě, jsme nejlepší na světě. Knínice HURÁ“.                                                                              

Sofie Sanhret

 

 

Úterý 2. července, secvičné a představení Sokol Gala

Šly jsme jako vždycky kolem pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje na zastávku Karlovo náměstí a odtud jsme odjely tramvají 22 na Kubánské náměstí. Pokračovaly jsme na seřadiště, odkud jsme seřazené šly nacvičovat. Po nácviku jsme jely na oběd do kantýny (měly jsme guláš). Dorazily jsme na ubytovnu a daly jsme si polední klid. Pak následoval odpolední nácvik. Samozřejmě jsme šly a jely stejnou cestou jako ráno. Nácvik byl skoro úplně stejný kromě toho, že jsme si zkoušely i předávání pamětních stuh praporečníkům. Potom jsme rychle spěchaly do O2 arény na generálku Sokol Gala (byl to příběh o Sokole vyjádřený různými kousky od gymnastiky po tančení na kruzích a lanech, byli tady i muži se skladbou Před kamerou s nejlepšími kousky, vojáci z Hradní stráže měli také vystoupení s bílými rukavičkami a pistolemi… Museli byste to zažít). Jely jsme i metrem! Představení bylo úžasné!!!

Magdaléna Bravencová

 

 

Čtvrtek 4. července, vystoupení Čarodějek na hlavním programu v Edenu

Po návratu na ubytovnu jsme si mohly zajít do „salónu“, ve kterém nám Lucka s Pájou nalakovaly nehty oranžovým lakem (aby nám ladily k pláštíku, ve kterém jsme cvičily) a Alice nám učesala copánky. Okolo osmé večer jsme odjely tramvají do Edenu.

Na seřadišti jsme se seřadily do čtyřstupů, jenže začalo pršet, a tak jsme se namáčkly pod přístřešek. Když nastal čas odchodu, oblékly jsme si pláštěnky a šly jsme průchodem pod tribunami až na travnatou plochu stadionu. Začalo znovu pršet a byla nám zima, ale to nevadilo, protože povídal pan prezident Petr Pavel. Potom jsme měly za úkol připnout vyšívané stuhy s logem sletu na prapory jednotlivých žup. Pak jsme se mohly na chvilinku zahřát v šatně, jenže nebylo moc času, a tak jsme zase pádily na seřadiště.

Po seřazení nás organizátoři odvedli do průchodu, který ústil v jedné z bočních tribun. Před námi cvičili senioři svou skladbu Jdi za štěstím s písněmi Karla Gotta. Následovala ohnivá show, ke které zpívala Lucie Bílá píseň Fénix. Na druhý refrén jsme vyrazily na plochu. Naštěstí už nepršelo. Naše oranžové pláštíky ve tmě krásně zářily. Na světelný signál jsme se postavily do začáteční pozice a začaly jsme cvičit naši skladbu Čarodějky. Myslím, že se nám velmi dařilo, a i když se v některých celcích občas vyskytly chybky, skladba prý shora vypadala nádherně. Já osobně jsem z toho měla dobrý pocit.

Po vystoupení jsme se ještě podívaly na skladbu Fitness mladšího žactva a na skladbu Leporelo, kterou cvičily i knínické holky, a potom jsme odjely na ubytovnu. Moc se mi to líbilo, a i když jsme byly trochu zmoklé, budu mít krásný zážitek na celý život.

Před nedělním průvodem na „Václaváku“                                        Eliška Dvořáková