Ženy v Praze "V rytmu srdce"

Počátkem července došlo v naší obci k zajímavému úkazu, který se zopakoval opět po šesti letech, tentokrát však s podstatně větší intenzitou. Řada knínických rodin totiž přišla o nepostradatelný ženský element, nejčastěji v kombinaci matka – dcera, babička – vnučky, dokonce se vyskytlo i třígenerační schéma, takže řada rodin byla nucena přijímat krizová opatření. 

Není to nadsázka, neboť v souvislosti s XVII. Všesokolským sletem odjelo celkem 51 knínických mladších žákyň, dorostenek a žen v doprovodu dvou chrabrých mužů do Prahy (dalších 7 cvičenek bylo z okolních obcí). Cvičenci a cvičenky prožili opět krásný sletový týden, který vyvrcholil vystoupeními 12 hromadných skladeb. 

Naše mladší žákyně cvičily ve čtvrtečním večeru ve skladbě Čarodějky. Děvčata, vybavena výraznými pláštíky, doslova čarovala na ploše stadionu v Edenu. Navíc dostala mimořádnou příležitost aktivně se zúčastnit slavnostního zahájení celého sletu za přítomnosti prezidenta republiky. Naše holky měly za úkol právě ve chvíli, kdy plochu zkrápěl silný déšť, umístit slavnostní stuhy na sokolské prapory. 

Ve čtvrtek vystoupilo ještě 8 knínických dorostenek ve skladbě Lepolero. Teprve na velké ploše vyzněly všechny efekty této skladby – přesné cvičení, akrobacie a variace s využitím jógamatek ve dvou barevných variantách. 

Leporelo s Rytmem v srdci před Fortuna arénou

Muži ve skladbě Před kamerou, která odkazovala na tradice sokolských sestav mužů – synchronní cvičení, prostná i prvky sokolských pyramid, byli skvělí (mimo jiné i díky zdařilé hudbě). 

Početně největší zastoupení z naší výpravy měly knínické ženy (celkem 32) ve skladbě V rytmu srdce. Vystoupily (stejně jako znovu dorostenky) v pátečním programu ve skladbě s prvky jazzu a swingu. Ženy roztančily celou plochu stadionu a zaujaly promyšlenou choreografií, vysokým tempem a překvapivými obrazci, které na ploše postupně vznikaly. 

Kníničtí muži s ženami společně před pátečním vystoupením

Vystoupení v Edenu jsou vyvrcholením sletového programu a také několikaměsíčních příprav a cvičení organizátorů, cvičitelů a cvičenců. V Praze mu předchází řada secvičných, tréninků, mnohačetných přesunů i čekání. Tuto logistiku a náročnou přípravu na každé cvičení musely zvládnout naše cvičitelky – mladších žákyň Šárka Bořilová, která se ujala i role krajské cvičitelky, s Jitkou Stehnovou. Obě se skvěle zhostily i veškeré organizační a pečovatelské role pro školou povinná knínická děvčata. Leporelo secvičily Anna Kosíková a Tereza Hanáková, pro několik dívek z této skladby byl tento slet již v pořadí čtvrtým, takže byly doslova „mazáky“. Velmi náročnou roli měly Jana Kosíková a Eva Koláčková, které připravovaly skladbu žen. Zkoordinovat, „umravnit“ a naučit ty správné pohyby dalších 30 žen byl někdy heroický výkon a vyžadoval hodně trpělivosti a pedagogického optimismu, že to nakonec zvládneme. Nicméně výsledek stál za to. Ať již my, co jsme cvičili, nebo všichni diváci na stadionu nebo doma u televize se shodli, jaké prožívali krásné a často dojemné chvíle u všech cvičení. 

Týden všesokolského sletu má neopakovatelnou atmosféru a přináší mnoho zážitků, z nichž převažují jednoznačně ty pozitivní. Emocemi nabitá byla neděle při sletovém průvodu Prahou a mše v katedrále sv. Víta, velmi pěkný byl také program Sokol Gala v O2 Aréně, další hezké vzpomínky budeme mít na procházky po městě a nejrůznější společná posezení. Nezapomenutelná budou pro mě některá setkání. Sokola (i když právě nebyl ve sletovém úboru) jste totiž identifikovali okamžitě podle kroužku (pásky) na ruce, dokonce jste si mohli přečíst jeho jméno. Všichni se zdraví, nenásilně se navazují rozhovory, povídá se o skladbách, o tom, odkud přijeli, sdílejí se pocity, vypráví, vzpomíná. Neskutečné, neopakovatelné. Škoda, že tato sounáležitost trvá jen týden. Ale i tak to stojí za to a jsem ráda, že jsme tuto atmosféru opět mohli prožít a že se skutečně naplnilo letošní heslo – slet spojuje.       

Lenka Špačková, místostarostka TJ